Stát se člověkem bez domova, je v České republice velice snadné. Předně bychom měli rozdělit takové lidi do dvou základních skupin. První z nich jsou skuteční bezdomovci, kterým tento životní styl vyhovuje. Využívají jistých výhod možností žebroty a několika jídel denně, která si opatří nejrůznějším způsobem, většinou zásluhou charitativních organizací. Těmto lidem vyhovuje, že mají svou osobní svobodu zajištěnou i bez práce, žijí převážně ve městech, nebo na jejich okrajích, odkud mohou denně docházet nebo dojíždět městskou dopravou za potravou a noclehem.A pak je tu druhá skupina. Sem patří ti, kteří se octli na ulici ne tak docela vlastním přičiněním. Přitom stačí docela málo, aby se do této situace dostal i slušný, pracující člověk. Jedním z nich je např. jistá paní v seniorském věku, která v současné době živoří na okraji Prahy v Prokopském údolí v zahrádkářské kolonii. Ještě před několika lety bydlela v pronajatém bytě, pracovala v supermarketu, neměla žádné dluhy. Byla však sama, neměla rodinu ani děti, zkrátka nikoho, kdo by se o ní postaral v nouzi. A k tomu právě došlo, když utrpěla úraz a byla pak dlouhodobě nemocná. Nebyla schopna ze svého příjmu platit nájem a octla se na ulici. Zdravotní problémy jí neumožnily sehnat žádnou práci a skončila jako ostatní bezdomovci v Česku, kteří se jimi stát rozhodně nechtěli.V současné době jich žije v republice zhruba 30 tisíc a dalších 70.000 pravděpodobně na ulici skončí do dvou let vzhledem k jejich nepříznivé zdravotní a finanční situaci. Z tohoto počtu téměř 100 tisíc lidí je zhruba 5 tisíc lidí v seniorském věku. Ve věku, kdy by lidé měli užívat důchodu, krmit ptactvo v parku a sledovat televizi. Namísto toho mají starost, zda vůbec přežijí další den. Postoj vládyMinisterstvo práce a sociálních věcí údajně v současné době vypracovává koncepci řešení a preventivních opatření této kritické situace, zajímá jej především situace starých a nemocných lidí, kterým se nedostává kvalifikované lékařské péče. Tito lidé totiž nemají nárok na bezplatné ošetření, jestliže si nehradí pravidelné platby pojistného. Podmínkou k tomu, aby stát za bezdomovce hradil zdravotní pojistku, je navíc být v evidenci Úřadu práce a být v jeho součinnosti při hledání zaměstnání. Mnoho lidí však nemá ani své osobní doklady.
